Jestli existuje nějaký zlozvyk, se kterým se setkávám téměř ve 100 % případech klientů s nadváhou, tak je to právě zvyk dojídat, co je na talíři.
Asi všichni víme, jak jsme si ho osvojili. Ve školní jídelně nás učitelky vracely, abychom jídlo na tácku dojedli. Stejně tak doma byl tlak rodičů na dojídání velmi intenzivní.
Když slyšíme vyprávění lidí, kteří vyrostli krátce po druhé světové válce, není se čemu divit. Tehdy byl nedostatek potravin a bylo třeba šetřit. Ani dnes nechceme jídlem plýtvat. To raději ta poslední tři sousta ještě zhltneme.
Náš mozek nás rovněž podporuje spíše v přejídání. Neustále vysílá pozitivní signály při příjmu potravy. Nepřestane ani ve chvíli, kdy už jsme sytí, protože dno talíře ještě není vidět celé. Čím častěji jsme za nějaké jednání pozitivně odměňováni, tím větší sklony máme ho opakovat. Takže polykáme jedno sousto za druhým, dokud není talíř prázdný. Zpravidla až po dojedení uděláme pauzu. A tu nám dojde, že jsme toho snědli příliš mnoho.
Koho navíc doma rodiče chválili, jak krásně vypucoval talíř, ten si ještě dnes připadá jako hodná holka, případně kluk, který tak hezky dojedl a dělá rodičům radost.
Kolikrát za rok sníme sousto navíc?
Ďábel je ovšem skrytý v detailu. Dovedete si vybavit, kolikrát za den, za týden, za rok, sníme těchto několik soust navíc? Jen abychom nezklamali toho, kdo to jídlo připravoval. Nebo tu maminku, která u toho dnes už ani není. Tato potrava, snězená navíc, se časem nastřádá a spolu s ostatními zvyky se podílí na vzniku nadváhy.
Možná někomu pomůže následující věta:
Buďto použiješ odpadkový koš nebo uděláš odpadkový koš ze sebe.
Když totiž navíc snězená potrava projde naším trávicím traktem, vzniknou nadbytečné tukové zásoby. Dovedu si představit, že kdekdo by rád své zásoby tuku do koše zahodil, ale to už nejde. Jsou totiž přirostlé.
Za všechny své klienty se přimlouvám: Hoďte raději ten malý zbytek jídla do koše rovnou. Než abyste udělali odpadkový koš ze svého těla.
Co se s tímto dojídacím zlozvykem dá dělat?
Dobrá zpráva je, že je to pouze zvyk. Jako takový se tedy dá odnaučit. Spojení v mozku jsou velmi flexibilní. Když některé neuronové spojení přestaneme používat (přestaneme provádět jeden zvyk), časem zeslábne. Díky elasticitě mozku jsme na druhé straně schopni vytvářet nová neuronová spojení, která používáním zesílí. A nový zvyk je na světě! Nyní k jednotlivým krokům. Hurá do mozkové posilovny!
- Začněte trénovat tím, že necháte na talíři vždy alespoň jedno sousto. Při dostatečném počtu opakování postupně přestanete tolik trpět při pohledu na nedojedený talíř.
- Nandavejte si, případně nechte si nandat, menší porce. Vytvořte si odhad pohledem, jak moc má být zaplněný talíř s porcí, která vás tak akorát nasytí. Sdělte tomu, kdo jídlo nandavá, dopředu, kolik jídla si přejete. To většinou u hostitele projde snáz, než když porci nedojíte. Takže o další část stresu méně.
- Při prvních signálech sytosti pomyslete na to, že nechcete mít z těla odpadkový koš. Nic se neděje, pokud to nezabere napoprvé. Napodruhé už možná ano. Ani se nenadějete a bude z vás člověk, který přestane jíst, když je tak akorát sytý. A ne někdo, kdo se přestane cpát až tehdy, když se zablýská dno talíře!
***********************************************************************************************
Jako koučka se specializuji na trvalé řešení nadváhy svých klientů. Mnoho zbytečných kil se dá vyřešit mírnými úpravami chování a způsobu myšlení. Že je tvoje životní situace úplně specifická? Tím spíš potřebuješ individuální přístup osobního kouče. Jak to funguje?
Objednej si koučing na zkoušku (1 týden), ať si uděláš představu, jak efektivní metoda osobní koučing je. Následně lze objednat kompletní 8 týdenní program, jak trvale vyřešit nadváhu.
