Dát si někde s kamarádkou skleničku, případně si otevřít s mužem lahvinku dobrého vína, když večer přijdeme z práce …. pro mnohé z nás je to úplně běžná záležitost. A navíc na tom nevidíme nic špatného. Neopíjíme se do bezvědomí, dělá nám to dobře, chutná nám to a navíc při takových příležitostech zažíváme příjemné chvilky s přáteli či rodinou. Co by na tom tedy mohlo být špatného?

V podstatě vůbec nic, dokud nám to nezačne z nějakého důvodu vadit. Jeden z těch důvodů může být nadváha. Když se snažíme zhubnout a ono to prostě nejde. Už si připadáme jako králíci, kolik sníme zeleniny. Jíme jen libové maso, pečivo střídmě, sladkostí málo a váha se ne a ne pohnout směrem dolů. V tomto okamžiku se ale ještě pořád nechceme té naší relaxační skleničky vychlazeného prosseca vzdát.

Ukládání tuků

Proč nehubneme, když pravidelně konzumujeme alkohol, popisuji v jednom z předchozích blogů (Alkohol a hubnutí). Když to hodně zjednoduším, jedna sklenka bílého je ekvivalent jedné housky. Takže vám je málo platné, že jste si k večeři nedali přílohu, když si k ní dáte dvě skleničky vína. To je jako byste k tomu v podstatě ty dvě housky snědli. Taková sklenička naladí náš organismus do ukládacího režimu – myslím tím ukládání tuků. A navíc se nám při konzumaci alkoholu zvýší motivace konzumovat další potravu, přestože bychom jinak hlad neměli. Nehledě na to, že se někdy pití alkoholu přeci jen trochu zvrhne a my druhý den řešíme kocovinku velikosti malého tygra. Což u někoho vyvolává další záchvaty impulsního jezení …. řekněme prostě „žravosti“. To v sumě dá dohromady pěknou hromádku kalorií navíc, které naše tělo nepotřebovalo. A ty se časem objeví na našem těle v podobě tukových zásob.

Z toho vidíte, proč pravděpodobně nezačnete hubnout, pokud je večerní sklenička nedílnou součástí vašeho život. Jenže jak to omezit? Zkoušeli jste to? Není to vůbec jednoduché. Mnoho lidí si zpětně nedokáže vybavit den, kdy by si nedali ani kapku alkoholu. Stalo se to pro ně pěkně hluboko zakořeněným zvykem, který vykonávají téměř automaticky, bez velkého přemýšlení.

Pochopit své proč

A jsme opět u toho, co tak často řeším s klienty při koučinku, když se se mnou učí, jak trvale zhubnout. Pokud si myslíme, že si to prostě zakážeme a přestaneme pít, pravděpodobně to nevydržíme dlouho. Utáhnout to silnou vůlí dokáže jen málokdo a většinou také jen na krátkou dobu.

Důležité je pochopit, proč to děláme. Když se k té příčině dopátráme, teprve pak ji můžeme řešit.

Proč tedy denně popíjíme naše oblíbené prosseco? Nejjednoduší odpověď je, že se po té sklence prostě cítíme lépe. Ale pojďme se probrat hlouběji k tomu, co tím v daný moment řešíme.

Jedna z mých klientek si při takovém zamyšlení přiznala, že dlouhých 10 let neřešila problémy ve svém manželství. Vždy, když ji její muž naštval, dala si večer sklenku nebo dvě, a problémy se rázem nezdály být tak závažné. Vy možná na první pohled vidíte, že si tím vypěstovala slušnou závislost na takovém mírném popíjení. Ale u sebe člověk tyto plíživé procesy ne vždy včas rozezná. Nemluvě o tom, že její muž vůbec nevěděl, že jeho ženě něco vadí. Většinou si nestěžovala a byla v pohodě. Za těch deset let se jim nastřádala slušná hromádka neřešených problémů, které už hezky zahnívaly.

Nebo jiná situace: Stalo se vám někdy, že jste byli ve společnosti lidí, kde jste se necítili přiliš dobře. Ale po dvou sklenkách jste to na té párty vydržela a možná jste se nakonec docela slušně bavila. Představila jste si, s jakými lidmi se pravidelně scházíte a zdali byste se s nimi scházela, kdyby alkohol prostě neexistoval? Stalo se vám někdy, že konverzace ve společnosti vázne, lidé těžko hledají témata k rozhovoru. Ale sklenka či dvě náhle rozváže jazyky a zázračně způsobí, že témat k hovoru je najednou víc než dost? Kámen úrazu nastává, pokud takový rozhovor mírně ovíněných lidí sledujete jako nestranný pozorovatel, případně řidič, který ten večer nepije. Mnohdy si v ťukáte v duchu na čelo, o čem si lidi vůbec jsou schopni povídat a trávit tím jejich drahocený čas.

Momentální diskomfort

Proč je ta sklenka tak neodolatelná? My tím prostě řešíme momentální diskomfort. V hlavě nám rychlostí blesku proběhnou myšlenky typu: Když si dám sklenku, zmizí moje ostýchavost při setkání s cizími lidmi. Budu odvážnější. Budu mít lepší náladu a nebudu kazit partu. Ostatní pijí a na mě by se dívali divně. Po sklence vína pookřeju a vyjde napovrch mé opravdové, zábavné já. Trochu se napiju a přestanu být deprimovaná, unavená, naštvaná….

Náš mozek je od přírody zkonstruovaný tak, aby nás motivoval vyhýbat se diskomfortu a bolesti, ať už fyzické nebo psychické. Proč? Protože na tom záviselo přežití našeho živočišného druhu. Vyhni se samotě, nejdi si partnera, rozmnož se. Vyhni se chladu, ať nezmrzneš. Slyšíš ve tmě nepříjemné zvuky, máš strach, vyřeš to a uteč, mohl by tam být vlk a sežrat tě. Naše hlava kvůli prastarým instinktům věnuje negativním pocitům až přehnanou pozornost ve snaze uchránit nás pře možným nebezpečím.

První důležitý krok tedy máme za sebou, našli jsem příčinu našeho popíjení. Možná ji nenajdete hned. Znám lidi, kteří k tomu potřebovali rok, ba i více. Ale při neustálém ptaní se sama sebe, proč, proč, proč a zase proč, určitě se k tomu svému důvodu propracujete. Pravděpodobně nebude jen jeden.

Jak však najít řešení a naše popíjení omezit nebo přestat vůbec? Zakázat si cítit se unavená nebo frustrovaná, to fungovat asi nebude.

50 na 50

I když naučit se akceptovat fakt, že určitý emocionální diskomfort je nedílnou součástí našeho života, je už část úspěchu. Život prostě není jen prosluněná louka, nad kterou romanticky víří pestrobarevní motýli a sají sladký nektar z nádherných květin. Jsme na světě a zažíváme jak pozitivní, tak negativní věci. Mnohdy je to 50 na 50. Pokud však budeme za každou cenu tlačit na pilu a chtít se cítit ve 100 % situací komfortně, budeme muset časem sáhnout k více či méně legálním drogám. Ať už je to alkohol, cukr, jídlo či jiné substance, které nakrátko naše chmury zaplaší. Příčina našeho emocionálního diskomfortu tím ale nezmizí. Jen se na chvilku schová.

Druhá část řešení problému je najít cestu, jak se do situací, které bychom následně řešili alkoholem, pokud možno nedostávali. Při problémech s partnerem se naučit stanovit své hranice. Účast na párty, kterou přežijeme jen díky alkoholu, prostě odmítnout nebo alespoň zkrátit na nezbytně nutnou dobu. Únavě předcházet tím, že proaktivně do kalendáře zařadíme čas na odpočinek. I kdyby to měla být jen desetiminutová pauza mezi dvěma náročnými úkoly, dopřejte si ji. Pokud jste ve společnosti ostýchavá, dopřejte si čas, abyste se během večera rozkoukala a osmělila. Lidi, na kterých vám opravdu záleží, vás mají možná raději mírně ostýchavou než přiopile bodrou. Navíc si tak můžete získat pověst výborného posluchače. Rčení: „Mlč a zůstaneš filozofem,“ má něco do sebe.

Námitky aneb ale jako výmluva

Já už to slyším. Teď vám hlavou běží námitky a začínají slůvkem „ale“. To znamená, že jste to řešení hledat ještě nezačali a pouze se obsahu výše uvedených řádků bráníte. To samozřejmě můžete, jen vás to neposune k cíli, pokud chcete mírné popíjení omezit.

Hlava najde to, co hledá. Pokud budete hledat odůvodnění vašeho mírného popíjení, najdete je. Pokud budete hledat řešení vašeho mírného popíjení, také je najdete. Záleží na vás, co se rozhodnete hledat.

Téma mírného společenského popíjení by vydalo na knihu. Máme začátek roku 2022 a já se rozhodla tomuto tématu věnovat několik blogů a videí, které postupně zveřejním na svých webových stránkách a YouTube. Pokud vás téma zajímá, určitě mě sledujte dál.