Možná vás spojení slov pohoda a nadváha překvapí. Ale skutečně taková souvislost existuje.
Samozřejmě je to příjemné, být v pohodě, a proto hledáme cesty, jak pohody dosáhnout. Navíc nás v tomto snažení pilně podporuje okolní svět reklam a sociálních médií, které jsou plné usmívajících se, pohodových lidí. Když tato média sledujeme, logicky musíme nabýt dojmu, že být v pohodě je normální stav, kterého je třeba stůj co stůj dosáhnout. A na který máme nárok. Když, oni, tak proč ne já! Když se na takové obrázky díváme, už nás nenapadne, že to usmívající se selfíčko je sice hezké, ale jinak celá ta párty, kde ho ta dotyčná osoba pořídila, možná nestála za nic. My vidíme usmívající se obličej a chceme ho mít také.
Nárok na pohodu
Ale opravdu máme na pohodu a dobrou náladu nárok? Opravdu si myslíte, že někdo nás na tento svět vypustil, řka: „A od teď už budeš v pohodě.“ …? Myslíte si, že naši pravěcí předci byli v pohodě? Ony totiž ty negativní a nepohodové emoce měly od počátků lidské rasy svůj důvod. Upozorňovaly nás totiž na nebezpečí. Byl-li pračlověk smutný, že je osamocený, byl to signál hledat tlupu, která mu zajistí lepší ochranu a možnost získat potravu. Jinak by to to možná vůbec nenapadlo. Od doby pravěké se naše mozky příliš nezměnily. Takže by bylo logické považovat za normální, že člověk má jak pozitivní, tak negativní pocity.
A teď se společně zamysleme nad tím, z kolika procent je svět tvořen těmi pozitivními a z kolika procent těmi negativními pocity. Já tvrdím, že to je 50 na 50. Kdo mi nevěří, ať si to zkusí několik dní zapisovat a pravděpodobně dojde k podobnému výsledku. Ono totiž i na sebekrásnější dovolené existují momenty, které hodnotíme negativně. A naopak na nezáživné cestě do práce zažijeme neočekávané momenty radosti. Na té dovolené je nám například příliš horko, v půlce túry nás začala dřít bota, v restauraci nás naštval číšník apod. A na té protivné cestě do práce se na vás v tramvaji někdo pěkně usměje. Nebo zrovna pospícháte na poslední chvíli na schůzku a nemůžete najít parkovací místo – a tu, zčistajasna, uvolní se místo přímo před vchodem. Nebo na té nepříjemné schůzce zažijete neočekáváný pozitivní zvrat v jednání. Případů jistě znáte sami spoustu.
Pokud tedy připustíme, že náš život se naprosto běžně a nekompromisně skládá jak z 50 % z pohody, tak i z 50 % z nepohody, měla by nám logicky dojít ta nereálnost našeho pinožení se za 100 % pohodou.
Pokud se navíc pravidelně pokoušíme dostat z nepohody jídlem nebo čokoládou, může se nám časem nastřádat pěkná suma energetických zásob, které v tu chvíli tělo nepotřebovalo, a proto je přeměnilo na tuk. Jídlo tímto způsobem navíc naši nepohodu zaplaší jen na chvíli. Aniž by vyřešilo příčinu naší negativní emoce.
Co tedy dělat, když se cítíte pod psa a netoužíte po ničem jiném, než po tabulce čokolády?
- V první řadě na chvilku zpomalte a přemýšlejte o tom, co je příčina vaší špatné nálady. Pokud identifikujete příčinu, snáze budete hledat řešení. Možná jste jen unavení a tělo vám signalizuje, že potřebuje přestávku. Pokud budete dlouhodobě nahrazovat přestávky čokoládovou tyčinkou, najde tělo jiný způsob, jak si přestávku vynutit. Zpravidla to bývá nemoc nebo zranění. Pak uděláte přestávku, i kdybyste nechtěli.
- Uvědomte si, že v takové chvíli je normální, cítit se pod psa. A ve vaší situaci by se tak cítil každý. Nejste mimozemšťan. Prostě teď momentálně je to těch horších 50% a není to trvalý stav.
- Vyškrtněte čokoládu jako řešení vašich nálad z vašeho repertoáru. Vy prostě nejste člověk, který řeší problémy sladkostmi. Klidně na druhé straně zařaďte čokoládu někam jinam, například k nedělní kávě po obědě, pokud to odpovídá vašemu dietnímu plánu. Ale vědomě a rozumné množství. Což zpravidla není celá tabulka čokolády snězená ve stupni nejvyšší frustrace.
- Dejte si tu práci a hledejte nekalorické aktivity, které vám pomohou uvést vás do lepší pohody. I když třeba nebudou mít takový raketový nástup, jak blaho rozpouštějící se tabulky čokolády na jazyku. Smiřte se dopředu s tím, že to bude chvilku trvat, než vám zase bude líp. Někdy stačí se přes noc vyspat, někomu pomůže procházka v lese nebo četba knížky.
Vnitřní smíření s faktem, že život je 50 na 50, vám určitě pomůže, zvlášť pokud řešíte nadváhu. Místo abyste řešili vyhrocené emoční stavy jídlem, začnete vyhledávat jiná, nekalorická, ale zato systémová řešení. A začnete je nacházet. Hlava vždy najde to, co hledá.
