Kolem máločeho existuje tolik mýtů, jako kolem nadváhy. Také některé znáte?
Tak třeba – mám moc těžké kosti. Nebo – mám to v genech. Případně – podívám se na klobásu a přiberu dvě kila.
Když se pak společně s klientem podívám na jeho denní režim a na seznam věcí, které za den spořádá, rázem omilostníme předchozí generace z nevhodného genetického poselství. Stejnou milost dostane i klobása. A kostem se zpětně, jedné po druhé, omluvíme.
V klidu si s klientem sedneme a začneme probírat běžný průběh dne. Z denních činností, množství a druhů jídla na nás vykouknou stále se opakující vzorce, které většinou mají s rozumným způsobem stravování jen málo společného. Pohybových aktivit se rovněž do denního plánu vejde jen poskrovnu a v průběhu celého týdne se to nelepší.
Opakující se vzorce
Slyšíte to také? Stále se opakující vzorce. Něco, co děláme jakoby automaticky, ze zvyku. Například – jsme zvyklí jíst velkou porci jídla po příchodu z práce, jsme zvyklí si po obědě dát sladkou tečku, jsme zvyklí jíst k mnoha jídlům pečivo, jsme zvyklí vybírat si v restauraci kromě hlavního jídla také předkrm a zákusek, jsme zvyklí dozobnout po dětech, co nedojedly, jsme zvyklí dát si večer sklenku vína a sáček oříšků …. atd.
Děláme to tak nějak automaticky, moc nad tím nepřemýšlíme a často si to ani neuvědomujeme. Jak jsem jednou slyšela v pořadu Petra Novotného: „Co si nepamatuji, se nestalo.“
Když se takových zvyků nahromadí více, dají dohromady pěknou sumičku jídla, kterou pravidelně sníme nad rámec toho, kolik bychom si běžně nandali na talíř.
Logicky z toho vyplývá, že nadváhu způsobuje sada zvyků, ze kterých se skládá náš běžný den. Takže nadváha je vlastně zvyk.
Což je ovšem výborná zpráva!!! Protože zvyk jako takový je v psychologii dobře zmapovaný. Tudíž se s tím dá něco dělat.
Zvyk se skládá ze čtyř fází:
- Podnět
- Touha
- Reakce
- Odměna
Podívejme se společně na dva příklady:
Příklad č. 1:
Fáze 1 – podnět: Vidím čokoládu
Fáze 2 – touha: Dostanu na ni chuť
Fáze 3 – reakce: Strčím ji do pusy
Fáze 4 – odměna: Mám nebe v puse a dobrou náladu
Příklad č. 2:
Fáze 1 – podnět: Soused zaparkoval na mém místě
Fáze 2 – touha: Dostanu chuť mu rozbít ústa
a…..kde je váze 3 – reakce?
Já to prostě neudělám, navzdory tomu, že by mi to pravděpodobně spravilo náladu. Fáze 3 se prostě nekoná.
V tomto případě jsem si právě včas stihla uvědomit, že soused je o hlavu vyšší, o 30 kilo těžší a facku by mohl opětovat.
Ten prostor mezi fází 2 a 3, tedy mezi touhou a reakcí, patří nám.
Záleží jen na nás, co s tím prostorem uděláme. Jestli si dopřejeme dostatek času na to si uvědomit, že existuje několik možností, jak reagovat, a jestli vybereme tu pro nás rozumnější verzi. Někomu může pomoci mezi touhu něco udělat a mezi reakci, vložit nějakou formu relaxace – může to být 5 minut meditace, 10 minut šlofíček nebo krátká procházka se psem … prostě prostor urovnat si v hlavě myšlenky a priority a nejdnat zbrkle a zběsile.
Při zvyku se přejídat je důležité vysledovat, v jakých situacích se nám to stává. Pokud se nacpeme k prasknutí kdykoliv přijdeme po náročném dni domů z práce, udělejme si na takové situace předem plán. Ten může vypadat tak, že si do lednice připravíme jen přiměřenou porci jídla. Hned po jídle si naplánujeme nějakou činnost, která plně zaměstná naši mysl a na přídavek prostě zapomeneme. Může to být čtení, povídání si s dětmi, sledování oblíbeného seriálu. Prostě starý zvyk nahradíme novým.
Co pomáhá mně
Zvykla jsem si po každém jídle vyčistit si zuby. Tím rituálně ukončím proces jídla. Pocit svěžesti v ústech mě baví natolik, že si ho nezkazím nějakým zákuskem.
Čím častěji se nám takové odvedení pozornosti od dalšího jídla podaří, tím snadnější to bude. Někomu stačí 21 opakování, než si nový zvyk zautomatizuje. Někomu to ještě po stovce opakování dělá potíže.
Často však necháme našeho autopilota (špatný zvyk) zapnutého a vymluvíme se na to, že na to nemáme vliv. “To tak nějak samo.” Podobně, jako jedna moje známá – skoro nic nesní, vůbec nepije alkohol, ale má 130 kilo. Někdy je to až neuvěřitelné. Nejenže lžeme svému okolí, ale často i sami sobě.
Dobrá zpráva je ta, že s tím můžeme přestat a zvyknou si dělat věci jinak.
************************************************************************************************
Pokud tě tento článek zaujal, budu ráda, když ho budeš sdílet na tvých sociálních sítích.
Píšu blog, točím videa, koučuji a inspiruji, protože si myslím, že každá žena může vážit tolik, kolik si přeje.
Pokud při hubnutí potřebuješ individuální přístup, angažuj kouče. Máš-li zájem o můj koučing, kontaktuj mne přes kontaktní formulář na mých webových stránkách: www.jolana-coach.com
