Hlad je často hlavním faktorem, na kterém ztroskotá mnoho pokusů zhubnout. Jak jej zvládnout, potažmo ovládnout? Čím lépe svému hladu porozumíš, tím jednodušeji se s ním naučíš zacházet.

To, že se mi dlouhých 20 let nedařilo zhubnout, bylo opravdu tím, že nejsem schopná hladovět. A to jako vůbec. Zhruba před třemi lety se mi podařilo svůj hlad ovládat a zhubla jsem na svých vysněných 60 kg. Jak? Tohle téma je dost široké, aby se vešlo do blogu, tak jen pár myšlenek pro inspiraci.

Ono je rozdíl mít opravdový, FYZICKÝ hlad, kdy naše tělo skutečně potřebuje živiny.

A nebo hlad PSYCHICKÝ, způsobený vlnějšími vlivy. Ať už je to stres v práci, pocit samoty nebo vůně z pekárny, kolem které chodíš z práce.
Jaký je mezi těmito dvěma druhy hladu rozdíl?

Fyzický hlad

Fyzický hlad vzniká v těle, když ti dochází energie – tělo pak začne vysílat signály do hlavy, že je třeba něco sníst.
Zatímco hlad psychický cestuje opačně. Ten začíná v tvojí hlavě, když vnímáš vnější podněty. Hlava pak začne vysílat do těla signály hladu, například kručení v břiše, třes rukou, malátnost a podobně.

Zdánlivě nejjednodušším způsobem, jak těmto nepříjemným pocitům zabránit, je se najíst. Což taky většinou uděláme a pak se hrozně divíme, jaká čísla se objeví při ranním vážení.

Psychický hlad

Psychický hlad ovšem není opravdový nedostatek energie, nýbrž vyvolaný pocit hladu. Určitě znáš takový příklad: Normálně poobědváš a jsi úplně sytá. Když však po hodině jdeš nakoupit a míjíš pult s lahůdkami, dostaneš zase hlad. Koupíš si nějakou drobnost, kterou hned po zaplacení za kasou s chutí sníš. Pokud se podobné situace opakují častěji, spořádáš slušné množství potravy navíc, kterou tvé tělo vlastně vůbec nepotřebuje.

Když cítíme hlad, málokdy se jedná o krajní případ nouze, pokud tedy nejsi podvyživený(á). Jen málo lidí v Evropě je podvyživených – bohudík. Naše tělo je díky historickému vývoji zkonstruované tak, že je schopné vynechat dokonce několik pravidelných dávek jídla, aniž by trpělo. Takto jsme po staletí normálně přežívali. Nadbytek potravy, která je kdykoliv k dispozici, zažíváme až několik posledních desítek let. Biologicky se naše těla tomuto stylu života ještě vůbec nepřizpůsobila.
Pokud máš hlad, ale nenajíš se, tělo si pro potřebnou energii prostě sáhne do tukových zásob. Z které části těla by sis přál(a), aby to bylo? Břicho, zadek? Takhle se to úplně naplánovat nedá. Pokud však do sebe přestaneš cpát jídlo při jakémkoliv náznaku hladu, naučí se tělo sahat do tukových zásob a přestane tě tolik terorizovat vygenerovaným psychickým hladem.

Jak tyto dva druhy hladu od sebe rozeznáš?

Můj tip

Opravdový fyzický hlad máš jen tehdy, když jsi ochotný/á sníst nasucho ogrilované kuřecí prso.
Pokud však máš „hlad“ na konkrétní potravinu, jedná se o hlad psychický, který sis sám/sama vytvořil/a.

Pro ilustraci jeden můj příklad. Když skončím obchodní jednání se zákazníkem, čeká mě ještě hodina cesty přes město autem. Když dorazím domů, dostanu zaručeně hlad, navzdory tomu, že ještě není můj obvyklý čas na večeři. Takže se jedná o hlad psychický, nikoliv opravdový. Většinou jsem prostě jen unavená. Nejraději bych si dala aspoň malou svačinku. V takovou chvíli se však místo svačinky a slídění v lednici donutím jít si na 15 minut lehnout nebo si číst. Tělo a hlava se srovná, hlad zmizí. Já se najím pak až v obvyklou dobu, v klidu, s rodinou. Kdybych to nevyzkoušela, tak tomu nebudu věřit.

Nauč se na konkrétních situacích rozeznávat hlad opravdový a hlad psychický. Pozoruj, kdy dokážeš vnější podněty zvládnout natolik, že psychický hlad prostě zmizí, aniž by ses najedl/a. Chce to trénink, ale dá se to naučit! Čím častěji to zvládneš, tím vyšší bude tvoje šance trvale zhubnout.