Jak důvěrně to známe! Někdo nás naštve a my poté sáhneme po čokoládě, abychom si zlepšili náladu. Proč to tak je?
Náš mozek jakoukoliv bolest, tedy i psychickou, považuje za nebezpečí. Takže nás motivuje k tomu, abychom se pokud možno dostali zpět do pohody. Popřípadě zajistili další zdroje energie, kdyby se náhodou to nebezpečí opakovalo.
Pokud si pravidelně zlepšujeme náladu jídlem, pravděpodobně jsme si z toho vypěstovali zvyk, který už ani nevnímáme. Prostě ho provádíme automaticky. Je také docela pravděpodobné, že díky tomuto zvyku máme nějaké to kilo navíc.
Velmi rádi rovněž podléháme neustálé masáži všudypřítomných reklam, že máme právo na to, cítit se skvěle.
Samozřejmě hlavně pokud koupíme produkt dotyčné firmy. Ani už si neuvědomujeme si, jak účelové toto sdělení je.
Nejde být jen šťastná
Ale my lidé jsme od přírody stvořeni k tomu, abychom cítili jak pozitivní, tak negativní emoce. Kdybychom nepoznali ty negativní, nevěděli bychom, jaké to je, být šťastní. Zkuste se zamyslet nad tím, z kolika procent se váš život skládá z negativních emocí a kolik procent tvoří ty pozitivní.
Zpravidla je to padesát na padesát.
Je důležité, abychom se s tím naučili smířit jako s faktem.
Protože pokud podlehneme iluzi, že se musíme 100 % času cítit báječně, pravděpodobně časem sáhneme po nějakém „vylepšovadle“ nálady. Ať už je to jídlo, alkohol nebo třeba hodiny strávené na sociálních sítích. Tato „vylepšovadla“ sice krátkodobě náladu vylepší. Z dlouhodobého hlediska je však jejich dopad negativní.
Jak tedy negativní emoce řešit, když ne jídlem?
Negativní pocity je třeba prožít. Prostě se smířit s tím, že k životu patří a nepokoušet se potlačit nějakým umělým „vylepšovadlem“. Pokud je potlačujeme, je to jako zkoušet schovat nafukovací balon pod hladinu. Sice se nám to pravděpodobně na chvíli podaří, ale míč po chvíli stejně vyskočí nad hladinu a udělá navíc rachot a nepříjemné šplouchnutí.
Jsme schopni přežít jakýkoliv pocit, i ten negativní. Jasně, negativní pocity jsou podobu trvání opravdu nepohodlné. Negativní pocit však neznamená konec světa. Nakonec přejde a zase se vyjasní. Už se tak stalo milionkrát. Stane se to proto i po milionté prvé. A my si mezitím nemusíme zhuntovat tělo hromadou jídla.
Pokud negativní emoce popíráme nebo se jich bojíme, zbytečně naše utrpení zvyšujeme. Pokud však projevíme trpělivost a shovívavost k sobě samým za to, že se občas necítíme zrovna komfortně, neřkuli pod psa, v dlouhodobém horizontu nás to duševně posílí.
Každá změna s sebou zákonitě přináší nekomfortní pocity. V komfortní zóně se totiž žádné změny nedějí. Pokud chceme zhubnout, jedná se o změnu. Proces hubnutí tedy zákonitě nebude pokaždé pohodlný, ale výsledek bude stát za to!
Diskomfort je jízdenkou do vašeho snu.
Váš vlak už čeká!
