Znáš to – něco bys chtěla dělat – třeba zhubnout, učit se cizí řeč nebo třeba našetřit na dovolenou. Ale pořád čekáš na tu správnou motivaci. Jak dlouho vlastně už? Rok, dva?
Mám pro tebe špatnou zprávu. Ta motivace sama od sebe nepřijde. Pokud se pro něco doopravdy nerozhodneš, tak to nedostaneš.
Motivace je jako vypínač na světlo, buď je zapnutá nebo vypnutá. Jako při programování – buďto 1 nebo 0. Klidně si to vyzkoušej. Zvedla jsi se a jdeš do fitka – to znamená, že motivace je zapnutá. Pokud právě stojíš u švédského stolu a nandaváš si na talířek třetí zákusek, pravděpodobně jsi nad motivací nejíst večer sladké už před hodnou chvílí v duchu mávla rukou – motivace je tudíž na pozici vypnuto.
Motivace versus prokrastinace
Pokud se snažíš vysledovat, jestli už jsi dostatečně motivovaná, pravděpodobně mezitím prokrastinuješ jinými činnostmi, které s tvojí touhou dělat něco nového, vůbec nesouvisí. Je to možná pohodlné, možná příjemné, ale k tomu, po čem toužíš, tě to nepřiblíží.
Znáš ten pocit, když se ti do něčeho nechce? Nakonec se do toho přeci jen pustíš. Po půl hodince se do toho ponoříš natoli, že ztratíš pojem o čase. Když to doděláš, máš ze svého hotového díla radost. Při ohlédnutí zpátky zjistíš, že tě to vlastně dost bavilo.
A co kdyby to tak bylo se vším, co odkládáš? Že se motivace prostě dostaví až v průběhu činnosti.
Proč je to často tak těžké, začít něco dělat něco nového? Je to úplně přirozená reakce našeho mozku, který se nás od přírody snaží chránit před nebezpečím. V době kamenné znamenalo nebezpečí v podobě setkání se šelmou jistou smrt. Od té doby se mozek konstrukčně nijak významně nezměnil. Navíc nová činnost vyžaduje jak duševní, tak často také fyzickou aktivitu. To je z pohledu mozku rovněž nežádoucí. Ten je zkonstruovaný tak, aby pracoval pokud možno bez zbytečného výdeje energie, snaží se vyhnout bolesti a naopak slídí po dalších zdrojích energie, které tělu zabezpečí přežití. Pokud z pohledu mozku není v dohledu nějaká okamžitá odměna, rozhodně nebude mít v úmyslu vás podpořit. Naopak. Umožní vám vymyslet milion důvodů, proč to právě teď nejde.
Co s tím můžeš udělat?
- Prostě zapni motivaci. Nemá to cenu odkládat, protože lepší moment nepřijde.
- Uděl si dopředu povolení, dělat to zpočátku špatně. Perfekcionalismus je pro zbabělce. A všechno, co za něco stojí, se vyplatí dělat i špatně.
- Než to začneš dělat, uvědom si, jaký to bude mít pozitivní přínos a začni se na něj těšit.
- Vymysli si, čím se odměníš po ukončení jednotlivých etap tvého úkolu. A čím se odměníš, až to doděláš do konce.
Co pomáhá mně?
Používám všechny 4 výše uvedené body.
A pak: Meditace. Stačí pět minut. Nevím sice, jestli medituji správně, ale zabírá to. Sednu si do svého koženého křesla, zavřu oči, nahodím do prostoru otázku: „co je moje priorita“ a snažím se soustředit na vlastní dech. Za pět až deset minut se mi v hlavě priority poskládají na to správné místo a mohu se pustit do práce.
Někdo chytrý napsal: „Pokud nežijeme své priority, žijeme priority někoho jiného.“
A o to opravdu nestojím.
Zaujala Tě nějaká myšlenka z mého blogu? Víš o někom, pro koho by mohl být můj příspěvek prospěšný? Sdílej ho ve své sociální bublině. Jsem toho názoru, že každá žena může dosáhnout hmotnosti, po které touží. Proto píšu, narávám videa a koučuji. Další inspiraci najdeš na mých webových stránkách: www.jolana-coach.com
