Když uvažujeme o změně životního stylu, který by nám zaručil štíhlou linii, zákonitě dojdeme k tomu, že bychom měli jíst jinak. A to nejen jinak než dřív, ale také jinak než zbytek rodiny. Navíc pokud pracujeme na plný úvazek, je často vaření činnost, která už sama o sobě obsahuje jistý stresový faktor a vyžaduje značnou kreativitu, aby to, co rodině v rekordně krátkých časových úsecích připravíme, mělo alespoň určité kvalitativní parametry. Ne vždy nám rodina sbaští argument hrdinů z Comebacku: „Jídlo nemusí být dobré, stačí, když je teplé.“ Při představě, že bychom přípravě jídla měli strávit další čas navíc, se nám většinou zježí veškerý vlasový porost po celém těle.

Fajn. Takže mít rodinu a být štíhlí je „no go?“.

Mírně otřepaný, ale stále dobrý vtípek říká: „Nikdy netvrď, že něco nejde. Nebo přijde nějakej blbec, kterej neví, že to nejde, a prostě to udělá.“

Pojďme společně zbořit tento mýtus, že nezvládneme vařit něco jiného pro sebe a něco jiného pro rodinu. Zkusme teď na chvilku úplně zapomenout na to, že to nejde. Přeformulujme tu otázku třeba takto:

„Jak to udělat, abych mohla jíst něco jiného, než zbytek rodiny?“

Tady prosím přestaň na chvilku číst. Než ti začnu tlačit do hlavy moje moudra a zkušenosti, zkus následující velmi krátké cvičení. Nastav si na telefonu stopky na 5 minut, zavři oči a polož v duchu sama sobě tuto otázku znovu. Takový mini brainstorming.

Tak co? Vyplivla tvá hlava nějaké řešení?

Kdo chce tuhle praktiku uvést do extrému, nechá oči otevřené a výsledky mini-brainstormingu píše na papír tak dlouho, dokud nevymyslí 10 (plus) řešení.

Najdi si řešení sama

Je to lepší, pokud řešení najdeš sama, protože musí nutně korespondovat s tvojí životní a rodinou konstalací. Já mohu pouze inspirovat a popisovat, co funguje u mě.

A co funguje u mě? Většina mých pokrmů je low-carb. Bez cukrů, bez mouky, bez koncentrovaných potravin. Jím 3x denně a nic mezi tím (nepočítám nesladké nápoje, jako káva s mlékem nebo čaj). Takto si poslední 3 roky držím váhu kolem 60 kg, což je jako jsem vážila na gymplu a také naposledy před svatbou (r. 2001). Prosadit si vlastní jídelníček nebylo ani trochu jednoduché, protože moje celá rodina dlouhodobě vyznává kulturu dobrého jídla a pití, navíc můj muž znamenitě, rád a často vaří.

Bylo to jednoduché držet si svůj odlišný jídelníček? Ani trochu. Z počátku, když muž láskyplně uvařil nějakou českou klasiku a já řekla, že to jíst nebudu, připadala jsem si jako největší zločinec pod sluncem. Bývala jsem dost velký people-pleaser (=každému pokud možno vyhovět …. ale léčím se). Každopádně říci v takovém případě „ne“, představovalo, že se mi zastaví dech, následně srdce, naberu k pláči a podlomí se mi kolena. Ale postupem času, jak jsem říkání „ne“ trénovala, některé příznaky vymizely.

Co mi pomohlo:

1. Velmi jednoduché je u pečených mas vyměnit klasickou přílohu, jako jsou třeba knedlíky, rýže nebo brambory – za zeleninu. Praktické je mít v lednici připravené nějaké saláty, které vydrží pár dní – to ušetří pokušení si tu zeleninu nedat (návrhy najdeš na mých webovkách pod záložkou „jídlo“). Ale stejně tak lze nahradit klasické přílohy zeleninou grilovanou, pečenou nebo naopak jen tak syrovou. Když si narychlo krájím syrovou, dbám na to, aby to bylo aspoň 2-3 druhy, abych se u toho nenudila. To může být mrkev, kedluben, ledový salát, rajčata, papriky (i feferonky ????), dokonce jsem si nečekaně oblíbila syrový fenykl. Buďto chroupu jen tak napřírodno nebo posolím, popepřím a stříknu olivovým olejem ve spreji. Pro zpestření doporučuji houby – grilované, pečené, nakládané. Co se masa týká – nejčastěji si dělám kuřecí prsní řízky na grilu. Ale pokud je moravský vrabec, dám si maso bez štávy a k tomu zeleninu. Za naprosto geniální považuji, že tento stravovací režim dobře snáší kuřecí stehna s kůží. Také ve vás vždy vyvolávalo panickou hrůzu, že už nikdy v životě neochutnáte křupavou kůžičku z kuřátka, pokud budete chtít být štíhlí?
   
2. U jídel s omáčkou je to trochu obtížnější. Těm se snažím vyhýbat, protože jsou často zahušťované moukou a přislazované. Ale pokud chci výjimečně některou omáčku spolu s rodinou ochutnat, řešení jsem našla. V případě rajské omáčky jsem si dala slušnou porci masa, trochu omáčky a místo knedlíků grilovanou cuketu. Chytlo to trochu italský šmrnc, ale já si pochutnala. Podobně u guláše – slušnou porci masa, trochu postrašit omáčkou a místo přílohy třeba zelný salát a vedle syrová rajčata. Je to zvláštní? Proč – v severním Německu se jí jelení guláš s červeným zelím a bramborovým knedlíkem.
   
3. U nás doma je většinou studená večeře, protože všichni máme teplý oběd. Pak je to super jednoduché – na svůj talíř prostě naskládám něco jiného, než pro zbytek rodiny. Moje low-carb kombinace vždy obsahuje zeleninu (několik druhů, zhruba polovina plochy talíře), a pak některé následující potraviny: šunka, vejce, ryby, sýr nebo jiné mléčné výrobky, jako je jogurt (řecký 10 % tuku), případně naslano ochucený tvaroh. Klidně vaječnou omeletu, klidně sardinky z konzervy, osušené od oleje, klidně uzeného lososa, klidně různé druhy kvalitních sýrů.
   
4. Varianta, pokud doma vaří partner: Vysvětlete mu, že je pro vás důležité, jíst něco jiného. Ti nejrafinovanější jedinci jej požádají, jestli by měli nějaký návrh, jak skloubit takový jídelníček s přípravou stravy pro ostatní. Milující partner může mít sklony přijít s neotřelým, na čas a přípravu málo náročným řešením. U nás doma to občas vypadalo tak, že jsme sice večeřeli společně, ale každý měl na talíři něco jiného. Někdy se talíře odlišovaly v detailech, někdy byl každý ze tří talířů úplně odlišný.
   
5. Doporučení: KOMUNIKUJTE! Sdělujte dopředu, co budete jíst, ať se na to zbytek rodiny buďto psychicky připraví nebo si něco uloví sami. Například: „Zítra si dám ryby – kdo si dá se mnou? Kdo si nedá, může dostat párky.“ (Dělám si legraci, ale jenom trochu.)
   
6. Pro inspiraci přidám happy-end, pro mě tehdy zcela nečekaný. Po zhruba dvou letech můj muž propadl pokušení, ochutnat můj styl stravování. Dnes tedy ne vždy jíme úplně to samé, ale velmi často. To přípravu jídel značně zjednodušilo. Jedenáctiletého syna se mi však zatím inspirovat nepodařilo – tam zatím frčí knedlíky s omáčkou, řízky, hamburgery, bílé tousty s nutelou a občas bejbyguláš (krupičková kaše). Postupně se ale i v jeho stravě objevují první vlaštovky …. zatím jsou to krevety na víně nebo sushi. Ale já jsem trpělivá. Třeba jednou něco doma ještě okouká.

Na úvodním obrázku vidíte houskové knedlíky – povedly se mi, jako od babičky. Ty jsou pro syna. Čeština se mu po pěti letech v Německu trochu zhoršila, ale láska k českým knedlíkům trvá.

Můj talíř je v druhé polovině obrázku. Low-carb pečená kachna s červeným zelím. Jestli mi ty knedlíky, potřené výpekem z kachny chybí? Trošku možná ano. Ale benefity při pohledu do zrcadla stále ještě výrazně převažují.

Tak co? Podařilo se mi mýtus z nadpisu vyvrátit?

Pokud ne docela, ale přesto tě některé části inspirovaly přizpůsobit tvůj jídelníček a upravit svou váhu blíže tvému přání, tak to splnilo svůj účel.