Jiří Kotrch

20 kg za 30 měsíců.

….. to je ve zkratce můj příběh. Je mi 52let a více než 20let, mám sedavé zaměstnání, tj. počítač, auto, stres. Moje váha byla mezi 95 a 105kg. Jedl jsem pro zábavu a také z nudy. Připadal jsem si v pohodě. Měřím 184 cm, tak mi nepřišlo, že mám nadváhu. O BMI jsem si myslel, že to je blbost.

Pak mi ale začalo vadit, že se rychleji zadýchávám, že mne bolí klouby na nohou, hodně se potím a rychleji se unavím. Uvědomil jsem si, že trávím spoustu času jezením a že množství jídla, které zkonzumuji, několika násobně převýší mou skutečnou potřebu.

Tehdy jsem začal hledat odpovědi na své otázky. Jedním z těch, kdo mi pomohli se zorientovat a najít odpovědi, byla Jolana. Díky ní jsem zjistil že není hlad jako hlad. Že pocit hladu v mém případě má velmi daleko k signálům které burcují skutečně hladovějící k záchraně vlastního života. Díky spoluprací s Jolanou jsem pochopil že můj „hlad“ mne nemusí děsit a nemusím jej rychle zahánět nějakým jídlem. A tak se stal mým souputníkem. V tomhle je spolupráce s koučem k nezaplacení. To, že se můžu podělit o své pochybnosti a mít k dispozici jiný pohled na věc, mi moc pomohlo.

Společně s Jolanou jsem přeorganizoval svůj jídelníče, tedy, jak, kdy a co jím. Naučil jsem se jíst třikrát denně. Snídám, obědvám, večeřím.  Omezil jsem bílé pečivo a knedlíky. Začal jsem víc preferovat zeleninu. Vtipné na tom je, že těch změn v mém jídelníčku si skoro nikdo nevšiml. Ono to nevypadá, že jsem udělal nějakou velkou změnu ve svém životě. Moje okolí však začalo vnímat, že hubnu, až po víc než roce. Fantastické také je, že můžete jíst lépe a přitom si to užívat se stejnou náruživostí jako dřív. Je to jiné, ale může to být zábavné, chutné a příjemné. Jsem mlsný a jídlo mne musí bavit. To se nezměnilo.

Zhubnul jsem ze 102kg na 90kg a byl jsem nadšený, přestala mne bolet kolena a kyčle. Už jsem se tolik nezadýchával a začal jsem se po všech stránkách cítit lépe. Zjistil jsem, že to jde a že to jde dobře. Ano, udělal jsem změny ve svém gastro životě, ale ony mne neomezovaly. Naopak. Když člověk má jistotu, co a kdy má jíst, aby nepřibral, případně aby zhubnul, to dodává člověku pocit svobody. I když to jsem zjistil až později. Po roce už se moje váha tolik neměnila, proto jsem si dal další postupný cíl, 84 kg. Omezil jsem konzumaci alkoholu, přestal jsem pít přes týden, nechal jsem si to na víkend. A teď se začaly dít věci! Váha šla opět dolů a já jsem po dalším 1 a ½ roce dostal na dnešních 82 kg. Jsem spokojený s tím jak vypadám, ale to není všechno. Cítím se přímo skvěle, zlepšil se můj zdravotní stav. Slova mé praktické lékařky po poslední prohlídce: „Máte jediný problém pane Kotrchu, to je váš věk. Jinak jste ve výborné kondici.“ Těší mně, že jsem to dokázal. Dokázal jsem velkou změnu sebe sama a zjistil jsem, že tím to nemusí končit. Opět se mi potvrdilo že svůj život mám ve svých rukou a mohu si s ním dělat co chci.